Tvrz v Nemili u Zábřeha

Ves Nemile se rozkládá 2 kilometry západně od Zábřeha na svahu při levém okraji údolí řeky Moravské Sázavy. Střední nadmořská výška 345 metrů n.m.

Název obce vznikl pravděpodobně podle zakladatele obce „Nemilij“, možné je i odvození názvu od osobního jména „Nemil“. Německý název Neuműhl vznikl zkomolením názvu českého.

Současná Nemile vznikla sloučením stejnojmenné obce a obce Filipov. Nemile má rozlohu 199 ha a Filipov 79 ha. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1649. Na obecní pečeti je znázorněna položená radlice a nad ní stvol s pěti růžemi.

V nejstarší době patřila ves k Hoštejnskému hradu. Základem vsi bylo popluží, rozsáhlé rolnické hospodářství, jehož užívali Hoštejnští a potom zábřežští hradní úředníci místo služného. První písemná zmínka pochází z roku 1374, kdy žaluje Tomáš z Rezu (kdysi ves za Budislaví u Kamenného Sedliště na Litomyšlsku) Smila z Hoštejna o 50 hř. Gr., že mu vzal v jeho dvorech v Nemili a Václavově násilím roční dávky a platy a o 50 hř.gr. za škodu na svých koních když sním byl v Braniborsku.

Roku 1414 žaluje Dorota, manželka Bernarda z Olomouce, Hynčíka z Hoštejna o 30 hřiven grošů, že bere úroky od jejích lidí v Nemili. Roku 1464 vkládá Matouš ze Šternberka hoštejnský majetek i ves Nemili bratřím Janům a Jiřímu Tunklům z Brníčka.

Nemile byla roku 1458 jmenována mezi 31 vesnicemi, kam byli zábřežští měšťané podle mílového práva oprávněni dodávat své pivo.

Roku 1481 žaluje Jan Chudobín z Bařic (na Kroměřížsku) Petra z Nemile a Bořečkovic o 100 hř. Gr., že slíbil doplatit dluh za nebožtíka Jana Tunkla, což nesplnil.

Roku 1482 žaluje Petr z Nemile a Borečkovic rytíře Jiřího st. Tunkla z Brníčka a Zábřeha o 30 zl. uh., že mu vzal v Nemili dvůr, obilí, šaty, sedm krav,vše domácí zvířectvo dále sýry, máslo a vrátil mu jen holý dvůr a čtyři krávy. Před odchodem poslední z Tunklů Jindřich založil mešní nadaci, kterou dotoval příjmy ze vsi Nemile. Ke konci 15. století byla Nemile mimo dvůr, poté přechází na rytíře Mikuláše Trčku, pak na Ladislava z Boskovic a zůstala až do roku 1617.

Dvůr byl roku 1590 v držení Jana Hubercka z Belnsdorfu (Belnsdorf=Hennersdorf=Jindřichov u Osoblahy), který zde byl regentem. Po něm r. 1605 jeho syna rytíře vladyky Kryštofa staršího. Ten v roce 1617 kupuje Nemili za 10 tis. zlatých od urozeného pána Ladislava Velena z Žerotína. Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu se stává samostatnou nemilskou vrchností. S jeho jménem se setkáváme také v roce 1603 při dělení pozůstalosti po Burianu Vizovském, otci první manželky J.A. Komenského, zámožném zábřežském měšťanu. Mezi uváděnými svědky tohoto dělení se uvádí i Kryštof Huberck z Belnsdorfu. Rodina Vizovských byla mocná a vzdělaná na celém Žerotínově panství, které tehdy zahrnovalo značnou část Severní Moravy, Kryštof Huberck náležel mezi rodinné přátele. Můžeme právem soudit, že to byl muž zkušený a na tehdejší dobu vzdělaný.

Kolem roku 1620 renesenčně přestavuje původní středověkou tvrz s poplužním dvorem. Renesenční sloh měl v oblibě i Žerotín, který v tomto slohu představěl zámek Moravskou Třebovou, odkud si Kryštof Huberck povolává Vlašského italského mistra Balcra. V roce 1623 zachycuje Paulus Arettinus na své mapě Zábřežska nemilskou tvrz patrovou s čtyřkřídlým uzavřeným dvorem.

Když moravská evangelická šlechta v roce 1618 povstala proti císaři Ferdinandu II., byl Ladislav Velen z Žerotína zvolen zemským hejtmanem a stal se tak hlavou moravského odboje. Zúčastnil se ho i Kryštof Huberck. Za toto byl potrestán konfiskací majetku, před kterou ho zachránilo zaplacení pokuty 10 000 zlatých.

Kolem roku 1650 náležela Nemile Kunhutě Berchtoldové († 1655), rozené Litvicové ze Starého Roudna (na Bruntálsku), která ji odkázala svému strýci Kristiánu Pruskému z Pruského (u Púchova). Ten 12.10.1667 přenechává ves v Nemili s poplužním dvorem a pustým mlýnem knížeti Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna, který ji přičlenil k zábřežskému panství. Zmiňovaný mlýn stával při potoku Nemilka, který se vlévá do Moravské Sázavy. Na tomto potoku byla v minulém století postavena vodní nádrž.

Za císaře Josefa II. byl Nemilský dvůr zrušen a jeho pozemky rozparcelovány. Roku 1773 na nich vyrůstá osada Filipov, pojmenována po svém zakladateli knížeti Filipu Erazimu z Lichtenštejna. 

Roku 1848 – 1850 byla tvrz ještě v rukou Lichtenštejnů, kteří byli posledními majiteli se šlechtickým původem. Roku 1869 ji od nich kupují Antonín a Anna Hrubí a od nich potom roku 1876 Anna Doleželová. 

Arretinova mapa: Pozemky náležející k poplužnímu dvoru v Nemili, v sousedství město Zábřeh se sestavou rybníků.

Arretinova mapa: Dřívější podoba tvrze v Nemili